Nemoc si nevybírá, někdy se jedná triviální o chřipku či angínu, někdy vás vyřadí onemocnění i na několik týdnů, či měsíců. Dá se tato situace po finanční stránce zvládnout?
Každý zaměstnanec odvádí ze své mzdy měsíčně pojistné na nemocenské pojištění. Na základě toho mu pak vzniká nárok na dávku v době nemoci. Abychom však nepředbíhali, vrátíme se na úplný počátek pracovní neschopnosti.
Když vám lékař vypíše neschopenku, vzniká vám od třetího dne nemoci nárok na náhradu mzdy ve výši 60% průměrného výdělku. Tato náhrada mzdy je v režii vašeho zaměstnavatele a ten vám ji také vyplatí. Trvá od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti.
Pokud se budete léčit déle, než zmiňovaných 14 dnů, přechází platba dávky v nemoci na Českou správu sociálního zabezpečení, respektive, místně příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení, dle sídla vašeho zaměstnavatele. Zaměstnavatel tomuto orgánu oznámí, že vaše pracovní neschopnost nadále trvá a od 15. dne vám vzniká nárok na dávku nemocenského pojištění, zvanou nemocenské. Výše nemocenského tvoří rovněž 60% vaší průměrné mzdy. Na rozdíl od náhrady mzdy od zaměstnavatele, která se počítá pouze za pracovní dny, přísluší nemocenská za dny kalendářní.
Zaměstnanec má povinnost dodržovat při pracovní neschopnosti léčebný režim, pokud má lékařem povoleny vycházky, tak tyto respektovat.
V současné době prochází schvalovacím procesem návrh zákona na zvýšení nemocenské pro osoby v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Nově by tak od 31. dne pracovní neschopnosti měla být výše dávky 66%, od 61. dne pak 72% průměrného výdělku. Kdy bude tato novela v platnosti, není zatím známo.
Jste-li osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), pak je pro vás účast na nemocenském pojištění dobrovolná. Pokud si pojištění hradíte, máte nárok na dávku nemocenského ve stejné výši, jako zaměstnanec, tedy ve výši 60%, ovšem za předpokladu, že pracovní neschopnost trvá déle, než 14. dní.
