Mobilní telefony se staly běžnou součástí našich životů. Díky jejich dostupnosti jej dnes vlastní prakticky každý a v podstatě úplně nahradily klasické pevné linky. Není tedy divu, že výrobci uvádí na trh nejrůznější typy, takže si může vybrat prakticky každý.
Samozřejmě, zdaleka ne všechny produkty jsou úspěšné. Někdy se najdou i takové, kdy po si po krátkém období popularity lidé uvědomí, že nejsou tak skvělé, jak tvrdí reklamy, a postupně je opustí. Typickým příkladem jsou sklápěcí mobilní telefony, známé také jako „véčka“.
Na první pohled by se zdálo, že se jedná o poměrně dobrý druh mobilu. Jejich hlavní výhodou bylo, že pokud jsme jej nepoužívali, byl displej chráněn před poškozením, především pak poškrábáním. A to se rozhodně hodilo, pokud jsme jej nosili například v kapse či tašce spolu s klíči a dalšími ostrými předměty.
K zahození nebyly ani jejich menší rozměry. Jistě, tloušťka byla větší, avšak délka byla ve složeném stavu zkrácena v podstatě na polovinu. Díky tomu se pohodlně vešel i tam, kde měl jiný typ problémy. A lidé to vše rozhodně oceňovali. Proč tedy jejich éra tak rychle skončila? Může za to hned několik problémů, ovšem tím hlavním, se kterým se setkala většina uživatelů, byla rychlá opotřebovatelnost kloubů držících horní a spodní část pohromadě a umožňující jejich vzájemnou rotaci.
To znamenalo, že jej již nebylo možné sklápět, a pokud ano, pak se jeden z dílů, nejčastěji ten horní, viklal. A vzhledem k tomu, že tudy také vedly obvody dávající impulsy mezi oběma částmi, zhoršovala se i jeho funkčnost. Další ranou byl pak nástup dotykových displejů, který znamenal, že prakticky celý předek telefonu byl tvořen obrazovkou, místo aby byl rozdělen na tlačítkovou část a displej, což sklápění prakticky vylučovalo. Dnes tak tento typ zůstává jedním z polozapomenutých reliktů doby poměrně nedávno minulé. A tak to nejspíše zůstane i nadále.
