Vždycky jsem si přála mít nějaký chytrý mobilní telefon. Mobil byl pro mě všechno v té době. A kdy jsem si nejvíce přála mobilní telefon mi bylo asi osm anebo devět let. A musím říct, že na základní škole v prvním stupni už mělo mobilní telefon hodně lidí. Vůbec jsem si nedokázala představit, že budu patřit k těm posledním čtyřem dětem, kteří nemají mobil. A ani mi nevadilo, že nemám mobilní telefon, abych se přiznala, tak jsem mobilní telefon ani tak moc nepotřebovala. Jenom jsem ho chtěla, abych do party na základní škole zapadla. Protože děti si tam velmi rády prohlížely obrázky na mobilu a taky se rádi fotily. A já jsem neměla co dělat. Chtěla jsem zapadnout. Dokonce i moje nejlepší kamarádka měla mobilní telefon. A to přitom mají méně peněz než naše rodina. Tak jsem poprosila maminku, jestli mi nesehnala nějaký opravdu levný telefon.
A měla jsem štěstí, protože její teta zrovna chtěla dát na prodej svůj starý mobilní telefon, tak mi ho maminka dala. Byla jsem opravdu ráda. A tetě jsem potom poslala děkovnou SMS z jejího mobilního telefonu. Měla jsem tam akorát svou novou SIM kartu. Byla jsem velmi ráda, že už mám konečně mobilní telefon. Byly tam hry a taky oblíbený foťák.
Byla jsem ráda, že jsem zapadla do té party na základní škole. Nicméně ale nyní mě zpětně mrzí, že parta byla od toho, že brala k sobě jenom toho, kdo má mobilní telefon. Myslím, že je to docela sobecké a takové neloajální. A nyní bych to bylo za to nafackovala. Měla jsem raději zůstat v té partě, bylo nemá mobilní telefon a možná by mi bylo líp a ušetřila bych si spoustu nervů. Protože děti umějí být někdy vážně kruté, takže jsem raději měla vzít svou hrdost a být sama sebou bez mobilu. A vy jste měli nějaké potíže či nesnáze na základní škole kvůli mobilu? Myslím si, že v takovém případě bych zase jako učitelka mobil na základní škole zakázala, kdyby to dělalo zle mezi dětmi.
