Otázka proč lidé kupují velmi stará auta, má jednoduchou odpověď. Důvodem jsou peníze, samozřejmě. Vždyť takové auto pořídíte za cenu, která osciluje někde u deseti tisíc. A to opravdu není moc. Rozsáhlejší odpovědi se najdou při otázce, k čemu se tato auta používají. Samozřejmě spousta takových aut míří do rukou lidí, kteří na dražší auto prostě nemají a musí vzít zavděk tím, co současný trh nabízí. Mladí, si takové auto kupují pro získání zkušeností při řízení. Staří, že už nemají větší ambice na pohodlnější a moderní vozy. Pak tu jsou různí podnikatelé, které si auto koupí do firmy, takzvaně na dojetí. Jejich zaměstnanci budou těmito automobily jezdit na zakázky, případně dovážet materiál a podobně.
Dobrá, nějaký smysl tedy koupě auta za hubičku má, ale jak je to s jeho stavem? Nemusí se do něj vrážet stále dokola hromada peněz? Vždyť tyto automobily mají až na výjimky nájezdy minimálně kole 300 tisíc kilometrů.
Automobily současnosti jsou na tom zcela jinak, než jsme byli zvyklí v minulosti, za socialismu. Tehdy, když mělo auto naběháno více než 60 tisíc, už se zvažovala míra rizika, kolik ještě vydrží. Dnes? Při patřičné pozornosti, pravidelným výměnám olejů a celkové údržbě může automobil překročit půl milionu kilometrů a pořád nebude zcela na odpis. Je to však vůz od vozu.
Když se rozhodneme koupit takové auto, bude pro nás nejlepší, když prodejci budeme pořádně naslouchat. Budeme zajímat o to, kdo to vůbec je. Je mladý, na první pohled frajírek? Nebo dědoušek, který se nerad zbavuje auta, ale už jej má k ničemu. Dva typy lidí, dva typy přístupu k automobilu. Kdo dal automobilu více zabrat je jasné.
Zajímáme se také, k čemu se auto používalo. Bylo pracovní? Sloužilo na cesty za nákupy. Bylo používáno svátečním řidičem a vyjelo na silnici jen pár krát za rok? Střídali se za jeho volantem řidiči? Pečlivě posloucháme a děláme si obrázek o historii auta.
Pak teprve přistoupíme k důkladné prohlídce a zkušební jízdě.
